Na rány - Sadařský balzám®

Sadařský balzám


Sadařský balzám® je určen na ochranu ran ovocných, okrasných a lesních dřevin po řezu, po ohryzu zvěří nebo jiném poškození. Na rány při očkování a roubování lze použít pouze za podmínky, že při důkladném stažení ploch srůstu nemůže mezi ně proniknout.

Sadařský balzám® se v neředěné formě snadno i za chladného počasí při teplotách nad 0°C nanáší na začištěné poraněné plochy co nejdříve po jejich vzniku, a to stěrkou, štětečkem nebo dřívkem, ve vrstvě cca 1 mm, která zaschne v závislosti na teplotě a vlhkosti vzduchu během pár hodin. Je-li třeba, lze nános opakovat. Podklad může být i mírně vlhký. Do zaschnutí je třeba nános chránit před deštěm. Obvykle zatíráme rány větší než 1 cm2. Při dodržení těchto podmínek lze používat celoročně.
Sadařský balzám® vytváří po zaschnutí elastický, omezeně prodyšný, nelepkavý film, výborně odolávající působení povětrnosti. Ten chrání rány před nadměrným vysýcháním, urychluje tvorbu kalusu a tím zacelení ran, čímž omezuje i pronikání dřevokazných hub.

 


Rány dřevin zatírat, či ne? Ne všechny a ne vším!


Při tvarování dřevin – stromů i keřů, se neobejdeme bez řezu. Tím pochopitelně vytváříme na rostlině rány, stejně jako se vytvoří i při zlomení – vylomení či popraskání kůry. Mezi odbornou veřejností probíhá již řadu let diskuze o tom, zda rány zatírat či nikoliv. Je řada zastánců názoru, že se zatíráním ničeho nedosáhne, zejména ochrany před napadením houbami – největším nebezpečím hrozícím otevřeným ranám dřevin. Mají i nemají pravdu. Koneckonců u zvířat i lidí se rány také přirozeně zacelí, a přesto se používá nástřiků, nátěrů či nálepů, aby se rána chránila před zanesením infekcí. Rostliny jsou také součástí živé přírody jako lidé i zvířata, a tak je možná asi vhodné postupovat obdobně. To skutečně vede k převažujícímu názoru, že jako malé oděrky či rány u lidí i zvířat nevyžadují většinou zvláštní péči ,a lze je ponechat jejich osudu, tak u dřevin se doporučuje zatírat rány větší než je velikost jednoeurové mince. Tím se zdá být zodpovězena otázka zda zatírat či nezatírat Zacelená rána
Nyní ale čím? Byly doby, kdy právě s cílem likvidovat houbotvorné zárodky se používalo (a v USA se ještě používá) nátěrů na bázi dehtu. Ty sice proti houbám působí, ale jsou i fytotoxické a brání zacelení rány nepříznivým vlivem na tvorbu kambia. Přes zatírání ran kravinci smíšenými s jílem se dospělo k voskům na bázi přírodních pryskyřic – kalafuny, až k nátěrům na bázi polymerních disperzí. Tedy od nátěrů obsahujících přírodní heteroauxin , přes neprodyšné nánosy pryskyřic za chladna obvykle dosti tuhé, v létě naopak lepivé a stékající, až po plněné filmy z disperzí, snadno nanášené i v chladnu a po zaschnutí stálé a pružné v širokém rozmezí teplot, čehož se dosahuje i vhodnými příměsemi. V řadě prací je dokumentováno, že právě poslední typ nánosů urychluje tvorbu kambia – zacelování rány , především zadržováním vlhkosti na jejím povrchu i bráněním přístupu světla. A tak nejen např. na jádrovinách, ale zejména u peckovin můžeme sledovat urychlení zacelení ran v porovnání s ranou nezatřenou či zatřenou dříve používanými nátěry, či, jak se někde doporučuje – použitím LATEXU, kde se zjistilo, že může dokonce zacelení ran zpomalit. Rychlejším zacelením se pochopitelně zkracuje i doba, po kterou může být rána napadena houbami, i když nátěr nemůže napadení zcela vyloučit. Zvýšit odolnost napadení lze přídavkem fungicidů a rychlost zacelení lze dále zvýšit přídavkem růstových stimulátorů, což se občas děje i u nabízených produktů, resp. lze upravit jejich přídavky.Rovněž pro omezení napadení houbami je vhodné, aby povrch přípravku byl po nanesení hladký.
Vývoj nových druhů nátěrů na bázi polymerních disperzí pokračuje i nyní. Prvé typy těchto produktů ze sedmdesátých let minulého století využívaly tehdy dostupné polyvinylové disperze ( polyvinylacetát, polyvinylpropionát) – bohužel některé jsou „ zavedené“a tak je využívají dodnes. Jejich vlastnosti vyhovují pro tvorbu filmu po nánosu, používají se zejména pro nátěry v interiérech, horší výsledky jsou však při sledování odolnosti UV záření a obecně povětrnosti. Je až překvapující jak takto vystaveny „odcházejí“ nejen vosky na bázi pryskyřic, ale i tyto nátěry. Proto další pokrok vedl k využití např. styrenakrylátových disperzí vhodných i pro použití, při němž dochází k vystavení povětrnostním vlivům, a tak byly tyto použity pro nové typy balzámů. Zde vývoj neskončil, ale pokračuje využitím čistě akrylátových disperzí, které odolávají povětrnosti nejlépe. Je snaha řešit i další složky těchto hmot – zejména přídavky fungicidů a růstových stimulátorů. Jejich přítomnost má nesporně pozitivní vliv na účinnost nátěru, bohužel nová legislativa vytváří z těchto prostředků na rány dřevin přípravek a na něj se vztahuje řada legislativních požadavků, jako na všechny široce používané přípravky na ochranu rostlin – fungicidy, herbicidy a jiné. Lze jen doufat, že časem dojde pro nátěrové hmoty na rány dřevin ke zmírnění požadavků, a tak bude možné vyhovět uživateli přímo, aniž by si musel sám domíchávat.
A na závěr nezbývá , než se zmínit o specifickém druhu ran, se kterým se setkáváme při šlechtění např. roubováním, očkováním apod. Zde je třeba vzít v potaz, že přestože jsou rány malé, je vhodné je chránit před zasýcháním. Je skutečnost, že poslední typy hmot na bázi polymerních disperzí jsou na vodné bázi, vykazují přilnavost i k vlhkému povrchu – což je v řadě případů přínosem. Např. u roubů se může ale projevit i záporně. Není-li např. roub dostatečně stažen, pak může nanesený nátěr vzlínat i mezi srůstové plochy, a tím zamezit jejich srůstu. Proto je možné tyto typy nátěrů aplikovat jen na pevně stažené rouby, nebo na hlavní plochu při přeroubovávání např. kmenů za kůru, ale okolí předpokládaného srůstu nezatírat vůbec, nebo zde použít štěpařských vosků. Ty sice příliš neurychlují zacelení ran, ale nejsou na vodné bázi a tak nevzlínají po vlhkém povrchu ran do ploch srůstu.

Byť se zdá být problematika ošetření ran dřevin jako podružná, může její podcenění vést bohužel ke stejným následkům, jako v případě obdobného podcenění u člověka či zvířat. I zde platí, že je-li věnována ošetření malá pozornost, tak sice ne vždy, ale někdy právě z tohoto důvodu mohou vzniknout další komplikace, a proto je lépe jim předcházet.

 

 

Více informací o této problematice v následujícím článku, jehož některé části již byly výše uvedeny:

 

 

Prostředky na ochranu ran dřevin. Rány dřevin zatírat, či ne ? Ne všechny a ne vším !

 

 

Při tvarování dřevin – stromů i keřů, se neobejdeme bez řezu. Tím pochopitelně vytváříme na dřevině rány, stejně jako se vytvářejí i při zlomení – vylomení, či popraskání kůry. Mezi odbornou veřejností probíhá již řadu let diskuze o tom, zda rány zatírat či nikoliv. Je řada zastánců názoru, že se zatíráním ničeho nedosáhne, zejména ochrany před napadením houbami – největším nebezpečím hrozícím otevřeným ranám dřevin. Mají i nemají pravdu. Koneckonců i u zvířat a lidí se rány také přirozeně zacelí, a přesto se používá nástřiků, nátěrů či nálepů, aby se především větší rána chránila před zanesením infekcí. Rostliny jsou také součástí živé přírody, jako lidé i zvířata, a tak je možná asi vhodné postupovat obdobně. To skutečně vede k převažujícímu názoru, že jako malé oděrky či rány u lidí i zvířat nevyžadují většinou zvláštní péči a je možné je ponechat jejich osudu, tak také u dřevin se doporučuje zatírat rány větší než je velikost jednoeurové mince. Navíc zkušenosti ukazují, že ošetřené rány se rychleji zacelují, což je významné zejména u větších ran. Tím se zdá být zodpovězena otázka zda a kdy zatírat či nezatírat. A nyní blíže k vlastnímu problému ran na dřevinách a co s nimi.

 

Na poranění dřevina reaguje dvěma cestami . Jednak svorkou kalusem, který se tvoří od okrajů ke středu rány, a u menších poranění vytvoří časem souvislý povlak. Dále pak vnitřní izolací napadených pletiv. První reakce dřeviny na poranění je „elektrická“ – dochází ke změně elektrického potenciálu v ráně. Rostlina je tím upozorněna na poranění a mobilizuje vlastní obranný systém. Izoluje napadená pletiva tvorbou bariér na vnějších stranách letokruhů a tak brání šíření rozkladu.. Při sledování 20 let starých poranění vzniklých na bucích ohryzem veverkami, jen u 20 % pronikla hniloba hlouběji než na 4 letokruhy stromu. Čerstvě přerušená vodivá pletiva jsou ucpána slizovitými a klejotokovými látkami. Na ráně se také ve zvýšené míře hromadí fenoly, které působí desinfekčně a brání rozšíření choroboplodných zárodků do nechráněných pletiv. V další fázi hojení pak na ráně vzniká kalus, který se vytváří z kambia, tedy sekundárního merismatického pletiva. Tak je rána od kraje postupně překrývána kambiem a pak korkem. Tento proces se dá urychlit přidáním fytohormonů, jako cytokininů a auxinů. Sama tvorba kalusu je ovlivněna řadou vnitřních a vnějších podmínek.Mladší stromy dokážou kalus vytvářet rychleji než starší, protože rány odolávají více rozkladu. Na osluněné či návětrné straně dřeviny se hojí rány hůře, což souvisí s vlivem na mikroklima rány. Tvorbu kalusu ovlivňuje také vegetační období, na jaře se tvoří kalus lépe než na podzim.Ovlivnit lze tvorbu kalusu i výživou.

Vlastní rány je vhodné před případným ošetřením upravit, zejména odstranit drsný povrch, aby se kalus mohl rovnoměrně kambiálně vyvíjet. Chráníme-li rány, je tak třeba učinit co nejdříve po jejich vzniku.Rána je totiž ihned po vzniku napadena patogeny, jako různými druhy hub,bakterií. 2 – 3 týdny na ranách obvykle parazitují patogeni čerstvého dřeva, na starších pak nacházíme především hnilobné houby.

Nyní ale čím chránit rány? Byly doby, kdy právě s cílem likvidovat houbotvorné zárodky se používalo ( a v USA se ještě používá) nátěrů na bázi dehtu. Ty sice proti houbám působí, ale jsou i fytotoxické a brání zacelení rány nepříznivým vlivem na tvorbu kambia.

K ošetření ran se v minulosti také používalo jílovité kaše s kravinci. Pozitivní vliv lze připisovat přítomnosti auxinu. Tyto nátěry lze však nyní obtížně aplikovat nejen z hygienických důvodů,ale také pro jejich malou odolnost povětrnostním podmínkám, a tím i brzkému následnému snadnému napadení rány dřevokaznými houbami.

Dobrým, a dosud široce používaným prostředkem na rány dřevin jsou tzv. štěpařské vosky, obvykle na bázi včelího vosku a přírodních pryskyřic. Včelí vosk přinesl i určitý stupeň odolnosti houbám a prykyřice usnadnila přídržnost na ráně.Je řada receptur jak dosáhnout,

aby tyto pevné složky byly převedeny přísadami do pastovité formy vhodné k nanášení. Toho se dociluje rozpouštědly (dříve zejména lihem) nebo změkčovadly. Přes všechny snahy bývá výsledkem hmota, jejíž konzistence je hodně závislá na teplotě, a proto se dobře nanáší jen za teplého počasí, nebo se musí nabízet dva produkty – jeden pro nižší (zimní) a druhý pro vyšší(letní) teploty při nanášení. Dalším faktorem je ztráta vláčnosti vosku s časem, k čemuž dochází postupnou ztrátou rozpouštědel či změkčovadel.Problémem bývá i stálost vytvořených nánosů na povětrnosti, protože časem dochází k jejich popraskání , zvětrání a odloupnutí .Některé nánosy jsou také po nanesení delší čas, zejména za teplého počasí ,i lepkavé, což není někdy žádoucí při další práci na dřevině. Je ovšem řada aplikací, kde se jedná jen o malé plochy nutné chránit kratší dobu – jako např. při roubování či očkování. Tam jsou tyto vosky velmi dobře použitelné, zvláště jsou-li vyrobeny z klasických surovin, jakými jsou včelí vosky a přírodní pryskyřice. Jistě zajímavým je i štěpařský vosk obsahující propolis (nabízený např. v Polsku), jenž působí aktivně proti houbám.

Jako obdoba klasických štěpařských vosků pak byly vyvinuty i jejich obdoby na bázi jiných převažujících surovin – parafinových vosků a/nebo lanolinu .Ty jsou dostupné v konzistencích vhodných pro nanášení v širším rozmezí teplot,nicméně ztrácí řadu vlastností dodávaných včelím voskem.

Tak jak se objevovaly nové typy nátěrových hmot, tak se začalo uvažovat s jejich užíváním i na rány dřevin. Nátěrové hmoty s organickými rozpouštědly se nehodily pro jejich výrazný fytotoxický účinek, ale vodné systémy již pozornost upoutaly. Tak se začaly používat – a dodnes často používají –latexové barvy. Poskytly výhodu snadného nanášení i na větší plochy ran a i v širokém rozsahu teplot při nanášení. Jsou snadno kdekoliv dostupné v řadě odstínů. Při doporučování jejich použití se jen poněkud zapomíná na skutečnost, že jejich složení bývá podmiňováno jejich určením na „neživou“ hmotu, a proto se při jejich výrobě do nich používá i řada přísad, které působí na živé tkáně rostlin záporně. To se nakonec prokázalo i při pokusech, kdy i rány nezatřené latexem vytvářely kalus dokonce rychleji, než-li rány latexem zatřené, takže se jejich aplikace – mimo estetickou složku – míjí účinkem.

Vyústěním těchto snah pak v padesátých letech minulého století byly speciální nátěrové hmoty na vodné bázi – balzámy, přímo určené na rány dřevin, které se snadno nanášejí i za chladného počasí, a po zaschnutí vytvářejí stálé a v širokém rozmezí teplot pružné filmy, čehož se dosahuje i vhodnými příměsemi. Jejich formulace již zohledňuje cíle jejich použití, a tak aplikace přispívá k hojení ran - urychluje tvorbu kambia – zacelování rány , především zadržováním vlhkosti na jejím povrchu i bráněním přístupu světla.Výhodou těchto vodných balzámů je vedle jejich snadného nanášení i na vlhké povrchy a v širokém rozmezí teplot, trvanlivost z nich vytvářených filmů, která zejména u nových typů na bázi čistě akrylových disperzí je vynikající, a nátěry odolávají povětrnosti i několik let. Přitom jsou částečně propustné pro vodní páru a tak svým způsobem aspoň zčásti nahrazují přirozený kalus, než se postupně vytvoří.

Jak pokračuje vývoj nových druhů nátěrů na bázi polymerních disperzí,tak pokračuje i nyní vývoj jejich modifikací na rány dřevin. Prvé typy těchto produktů využívaly tehdy dostupné polyvinylové disperze ( polyvinylacetát, polyvinylpropionát) –některé jsou na trhu zavedené a tak je využívají dodnes. Vlastnosti  těchto disperzí vyhovují pro tvorbu filmu po nánosu, (proto se používají zejména pro nátěrové hmoty pro interiéry), horší výsledky jsou však při sledování odolnosti UV záření a obecně povětrnosti. Je až překvapující jak takto vystaveny venkovním podmínkám „odcházejí“ nejen vosky na bázi pryskyřic, ale i některé tyto nátěry. Proto další pokrok vedl k využití nových typů disperzí např. styrenakrylátových vhodných i pro použití, při němž dochází k vystavení povětrnostním vlivům. I zde se však vývoj nezastavil, ale pokračuje využitím čistě akrylátových disperzí, které odolávají povětrnosti nejdokonaleji. Je snaha řešit i další složky těchto hmot –zvýšit odolnost napadení přídavkem fungicidů a rychlost zacelení zvýšit přídavkem růstových stimulátorů.V této kombinaci jsou nabízeny již přímo na trhu, nebo se mohou těmito látkami dodatečně upravit – tak jako kdysi jíl kravinci. Z pokusů se ukázaly jako aktivní a prospěšné fungicidy zejména např. karbendazimy. Bohužel jejich účinek je časově omezen, a tak jen prodlužují dobu ochrany před napadením houbami, ale zcela ji neeliminují. Lepších výsledků se dosáhlo využitím mikroorganismů – jako Trichodermy. Ze stimulátorů se osvědčily kyseliny indolylové (octová, máselná),naftyloctová nebo antranilová. Jejich přítomnost má nesporně pozitivní vliv na urychlení tvorby kalusu. Prostředky na rány dřevin registrované na tuzemském trhu neobsahují žádné tyto aktivní přísady, a to zejména z důvodu, že při jejich přítomnosti se z pomocných prostředků stávají přípravky na ochranu rostlin a na ně se při registraci dle stávající legislativy vztahují náročné požadavky jak z hlediska schvalování, hodnocení, tak i analýz. Lze jen doufat, že časem dojde pro nátěrové hmoty na rány dřevin s ohledem na jejich charakter ke zmírnění požadavků, a tak bude možné vyhovět uživateli přímo, aniž by si je musel evtl. sám domíchávat.

A na závěr nezbývá , než se zmínit o specifickém druhu ran, se kterým se setkáváme při šlechtění např. roubováním, očkováním apod. Zde je třeba vzít v potaz, že přestože jsou rány malé, je vhodné je chránit před zasýcháním. Je skutečností, že poslední typy hmot na bázi polymerních disperzí které jsou na vodné bázi, vykazují vysokou přilnavost i k vlhkému povrchu , což je v řadě případů přínosem. Např. u roubů se může ale projevit i záporně. Není-li např. roub dostatečně stažen, pak může nanesený nátěr vzlínat i mezi plochy srůstu, a tím jej až znemožnit. Proto je možné tyto typy nátěrů aplikovat jen na pevně stažené rouby, nebo na hlavní plochu při přeroubovávání např. kmenů za kůru, ale okolí předpokládaného srůstu nezatírat vůbec, nebo zde použít klasických štěpařských vosků. Ty sice méně urychlují zacelení ran, ale nejsou na vodné bázi a tak nevzlínají po vlhkém povrchu ran do ploch srůstu.

Byť se zdá být problematika ošetření ran dřevin jako podružná, může její podcenění vést bohužel ke stejným následkům, jako v případě obdobného podcenění u člověka či zvířat. I zde platí, že je-li věnována ošetření malá pozornost, tak sice ne vždy, ale někdy právě z tohoto důvodu mohou vzniknout další komplikace, a proto je lépe jim předcházet.

 

A jaká je nabídka diskutovaných prostředků na tuzemském trhu? Je několikanásobně pestřejší než před nemnoha lety.Tak se nabízejí jak prostředky na bázi včelího vosku, pryskyřic, lanolinu, tak i na bázi vodných disperzí polymerů – u registrovaných prostředků je nabídka jen bez fungicidních či stimulačních přísad. Ceny zahraničních prostředků vyráběných v SRN a v ČR neregistrovaných, i když nabízených (převážně na internetu), jsou obvykle cenově 3x vyšší.Bližší informace o tomto sortimentu ,použití , cenách a dodavatelích je dostupná na internetu.

 

Prostředky na bázi včelího vosku a pryskyřic:

Štěpařský vosk Tafermit – (výr.Avion spol. s r.o.) v balení 100 g č.reg. 1704-0C

Štěpařský vosk Zahrada (výr.Kittfort Praha s.r.o.) v balení 180 g Č.reg. 1772-0C

Stromový balzám (výr.Kittfort Praha s.r.o.) v balení 180 g Č.reg. 1772-1C

Pomona vosk (výr. dr.Strähler, SRN), bal.125,250,500 a 1000 g Registrace ČR neuváděna.

Rebwachs (výr.dr.Strähler,SRN), bal. 2,5 kg, 5 kg Registrace ČR neuváděna.

 

 

Prostředky na bázi lanolinu, vosku a pryskyřic:

Jenten U (výr. SINDAT Plzeň,a.s.)nabízený v balení 220 g č.reg.1063-3C

Štěpařský vosk Primax (výr. L.Němcová Zahrádkařské potřeby) v bal.150 ml č.reg. 4390-1C

Primax roubovací (výr. L.Němcová Zahrádkařské potřeby) č.reg. 4390-2C

 

 

Prostředky na bázi vodných polymerních disperzí:

Sadařský balzám (Vladimir Fiala-Fima Brno), bal. 180,300 g, 1,2 a 4 kg č.reg. 1688-0C

(na bázi čistě akrylátové disperze a přísad)

Stromový balzám (Hlubna chvd), bal. 150 g č.reg. 1228-3C

( na bázi styrenakrylátové disperze a přísad)

Stromena ( L.Němcová-Zahrádkářské potřeby), bal. 180 g č.reg.1732-0C

Arbosan Smola (výr.Unichem d.n.o.,Slovinsko) , bal. 100 g č.reg. 1652-0C

Arbokol (výr. Kollant srl, Vigonovo,Itálie) 250 g. Registrace neuváděna.

Eko-Derma (výr.Bros spj Poznaň ,Polsko) 350 g. Registrace neuváděna.

Biolak (výr.ing.Iveta Benešova-Hü-Ben) , bal. 20 ml Registrace ČR neuváděna.

LacBalsam (výr.Scheidler GmbH Co.KG,SRN), bal.150g,1, 2,5 a 5 kg

( na bázi polyvinylpropionátové disperze a přísad) Registrace ČR neuváděna.

Tervanol a Tervanol F (výr.dr.Strähler Agro,SRN),bal.125,250,1000,5000g

Registrace ČR neuváděna.

 

 

 

 

Zpracoval : ing.Vladimír Fiala,CSc (dotazy,připomínky MT 608424908,fima.fiala@iol.cz)Květen 2016 .

 


 


Kontakt

Vladimír Fiala-FIMA Brno

ing.Vladimír Fiala,CSc

IČO 10547827

zaps.do OR u KS Brno,odd.A,vl.22 16.5.1990.

kanc.:Poděbradova 96,

provoz-sklad: Poděbradova 95/97

Brno 612 00

el.pošta: fima.fiala@iol.cz

Tel. 608 424 908

Po - Pá výdej a konzultace nejlépe po avizu

7:00 - 17:00 hod. na adrese skladu - Poděbradova 95/97

Prosím objednávky vč.-adresy a telefonu zasílejte

na výše uvedenou el. poštu či adresu kanceláře.

 


 

Odkazy - Doporučujeme

Statistiky návštěvníků

1
8
132908